Rozhodnutí sledovat zrovna tuto pětici umělců vychází z několika zajímavých důvodů. Autoři, kteří se v tomto finále sešli, jsou různorodí nejen svým projevem, ale i původem a mentalitou. Společné mají jen to, že vystudovali na českých uměleckých školách. Do finále se poprvé dostali dlouhodobě spolupracující dvojice – celých dosavadních dvacet let existence ceny se vítězství týkalo pouze vyhraněných jednotlivců. Cenu v tomto roce poprvé také vyhrála dvojice a poprvé cizinci (ve stanovách Společnosti Jindřicha Chalupeckého bylo před několika lety doplněno, že o cenu se mohou ucházet i cizinci, kteří zde studovali umění, s trvalým pobytem v ČR).

Umělecké projevy finalistů se pohybují na široké škále tolik diskutovaných žánrů a médií: od klasické malby přes ready mades až po sociální projekty. Dvojice David a Jiří pracují i jako samostatní umělci, Jiří vystupuje zároveň i se známou kontroverzní skupinou Rafani. V roce 2010 jeden z nich žije sám, jeden má již rodinu a tři děti, ostatní mají partnery a partnerky. Alice žije s běloruským uprchlíkem. Jakub se dokáže svojí sprejerskou malbou uživit a neopovrhuje ani komerčními zakázkami. Vasil s Alexeyem nehodlají nikdy své umění prodávat, jeden končí právě školu, druhý se živí jako učitel. Alice má již svou galeristku v Holandsku.

Dokument bude při sledování pracovních i osobních životů všech protagonistů klást otázky, které se stále mezi odbornou i širší veřejností objevují: Je současné umění v izolaci a nekomunikuje s divákem? Proč diváci stále tak odlišně vnímají klasická a nová média? Do jaké míry máme umělecké výstupy vnímat jako zboží a investici? Proč v naší společnosti existuje tolik předsudků vůči současnému umění? Jak je možné se naučit dobře „vidět“ umění? Proč lidé nechodí do galerií a tvrdí, že umění, které řeší každodenní problémy, nerozumí? Proč se domnívají, že umění je jen to, co vyžaduje rukodělnost? A proč i sociální projekt - jako například někomu bez svolení natřít plot - je umění?

Prvkem, který v průběhu natáčení bude ovlivňovat děj, je fakt, že čtyři z umělců pocházejí z bývalého Sovětského svazu a poprvé se na naší umělecké scéně projevil nastupující multikulturalismus. Dokument bude sestříhán z materiálu z období 5 let, což je na současné výtvarné scéně dostatečně dlouhá doba, aby se umělec etabloval nebo aby z ní dočista zmizel a dokonce se i přestal umění věnovat. Po pětiletém sběru materiálu bude patrné, jak výše zmíněné změny českého příběhu jsou bez ohledu na osudy umělců závislé na atmosféře společnosti a jejímu poněkud odtažitému vztahu k umění.

Film natáčíme v nepravidelných cyklech podle toho, jak jeho aktéři budou pracovat a žít. Jelikož často veřejně vystupují v rámci výstav a různých projektů, bude filmový štáb vždy u toho. Druhou rovinou filmu je proniknout umělcům i do jejich soukromí, navštěvovat je v ateliérech a rodinách. Dá se předpokládat, že minimálně u jednoho z protagonistů se výrazně změní jeho život v důsledku třeba i krátkodobé slávy – film chce zachytit i její odvrácenou tvář. Cílem dokumentu je však zásadním způsobem zdůraznit otázky, které jsou charakteristické pro mentalitu české společnosti.