David Böhm s Jiřím Frantou jsou známí čeští kreslíři. Prezentují se zejména různými projekty, využívajícími kresbu jako nástroj k vytvoření uměleckého díla. Nejde ani tak o to, jak závěrečná kresba vypadá, ale o samotný proces. Böhm s Frantou se ve své práci zabývají vztahem kresby a performance a kresebnými přesahy do umění konceptuálního. Využívají pro umění specifickou kresbu, běžné výrobní i spotřební nástroje, stroje, metody a disciplíny. Nejde však o kurióznost okolností vzniku díla. Do procesu tvorby vsunuté prostředky, síly a živly jsou výrazně užité a často mají zjevný vztah k práci či jiné formě fyzického výkonu. Zobrazuje se tím mimo jiné věčně revivalový vztah ideje a hmoty, užití potažmo užitečnosti a ryze duchovních hodnot umění. Je třeba se ptát, co se v tu chvíli děje s obrazem? Protože se zdá, že o něj stále ještě jde. Obsahem není jen známá kritika instituce umění a jeho prezentace a nejde jen o záměnu ruky za rypadlo. Böhmovi a Frantovi jde jen částečně o vzrušující a svým kontextem nepatřičnou událost, jde jim o měření tradičních schopností člověka a vloženého prostředníka – přístroje či nástroje – a jeho/jejich výkonu po nastavení umělé překážky.

Böhm a Franta potvrzují řemeslnou povahu díla a skutečně kreslí, byť zprostředkovaně. Vytvářejí si variace mechanických překážek, které jim celé snažení znesnadňují a zvyšují výskyt uměle vyvolaných chyb, avšak opravdově „kreslených“. Celý proces je poctivá práce, žádná subjektivní blamáž. Chyba je jednou z hybných článků jejich vývoje. Našli si ji jako své východisko. Chyba jako důsledek náhody představuje neegoistický, svobodný tvořivý princip a vyvažuje racionální nastavení autorského výzkumu. Je to trvale objektivní transformační síla. Autoři dospěli k pluralitnímu a „absolutnímu“ vnímání kresby, která je hledána a nekonečně obsažena v jevech a skutečnostech, které s ní jakoby nemají nic společného, ale převedeny do záznamu kamery jsou od kresby nerozeznatelné. Tato obsese vidění kresby všude kolem asi směřuje k vyčerpání, skrze které bude zřejmě možné odkrýt něco prozatím neviditelného.