Václav Magid, původem z Leningradu, se profiluje jako umělec se silným teoretickým zázemím a kurátor, který své výstavy pojímá spíše jako umělecké projekty než jako typ neurčitých přehlídkových výstav. Jeho tvorba, zcela původně vycházející z tradičních malířských technik, získala záhy konceptuální charakter. Ve svých pracích projevuje filozofické a estetické tendence v pojímání uměleckého díla jako takového. Hledá hranice mezi životem a uměleckým dílem, estetické prožitky lidské bytosti k umění. Mnohdy také vychází z literárních a teoretických odkazů evropské kultury. Jedním z důležitých témat se pro něj v období mezi lety 2005-2007 stalo zkoumání hranice mezi životem a uměleckým dílem, tedy vztah estetického prožitku k lidské existenci. Během let 2008-2010 se Magidova tvorba stále více konfrontuje s literárními a teoretickými odkazy evropské kultury, jejím cílovým diskursem je však stále prostředí vizuální kultury uvnitř galerií. Text je pro něj materiálním médiem stejně jako kterékoliv jiné, ale zároveň celé dílo vzniká až spojením divákovy fyzické existence v prostoru a v souběžném proniknutí do obsahu textu.

V Magidově prozatím poslední výstavě Budeme tedy připraveni na všechno v brněnské galerii Potraviny (2010) se jeho tvorba opět navrací více k vizualitě, a to skrze znaky určitého způsobu výtvarničení a jejich kontextu v soudobé společnosti. Na pozadí kulis odkazujících k Ladovu Betlému autor otevřel problematiku provinčního multikulturalismu. Magidovo promyšlené pátrání po příčinách a spojitostech vede k novým podobám umění, a tato tendence je nepochybně nosná.